Karel rád půjčuje, ale ne ze svého a natož českému lidu. Karel se navíc stále bojí nějaké izolace. Zajímavé je, že to je vždycky, když má jít o peníze – naše, společné peníze. Peníze, které ale po nás chce tu Brusel, tu MMF nebo záchrana EURa.

Za posledních pár let to bylo hned několikrát. Vzpomínáte si na to také nebo už jste zapomněli? Začalo to před podepsáním Lisabonské smlouvy, kdy byl jedním z nejhlasitějších zastánců podepsání. “Odmítnutí Lisabonu by Česko uvrhlo do izolace”, varoval Schwarzenberg.

Pak to zase bylo v prosinci 2011 před dilematem poslat na záchranu EURa 90 miliard korun od MMF. “Poslat miliardy na záchranu eura? Nic jiného Česku nezbývá” Schwarzenberg dodává. “Nemůžeme se v EU izolovat“, opět přiznal Schwarzenberg. Nakonec v lednu 2012 ČNB schválila půjčku 38 miliard korun pro MMF. Chce však záruky

Bankovní rada České národní banky vyslovila na svém zasedání dne 26.1.2012 souhlas s uvolněním 38 miliardy korun z devizových rezerv pro bilaterální půjčku Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF) za podmínky, že Parlament České republiky schválí státní záruku za možné ztráty ČNB. Vláda se usnesla, že bance nabídne státní záruky za úvěry MMF v celkové výši 64 miliardy, tedy i za půjčku z roku 2009 ve výši přes 25 miliard. Vláda rovněž uhradí rozdíl (ztrátu) mezi nižším úročením peněz, které poskytuje MMF, a úroky z bezpečných investic, které by jinak ČNB využívala.

Což bude činit 150 mil korun ročně po dobu nejméně 5 let. Pokud by MMF nebyl schopen splácet své závazky, garance by se podle Kalouska promítla do rozpočtového schodku. Takže jsme přišli o dalších 48 miliard korun z devizových rezerv a nejméně po dobu 5 let bude vláda splácet 150 mil každý rok ČNB za ztráty. Myslíte si že máme opravdu na to půjčovat ostatním zemím, respektive sanovat zbankrotované státy (banky) a dostaneme zpět z MMF těch 48 miliard?

Dále bych chtěl připomenout 5. červen 2012, kdy byl potichu a bez pozornosti médií schválen (parlamentem ČR) návrh na vytvoření nového záchranného fondu eurozóny. Jedná se o Evropský stabilizační mechanismus (ESM), který prolamuje základní princip EU, že si každý stát hospodaří za své. Kromě ztráty svododného rozhodování o národním hospodaření nás to bude stát nejméně dalších 350 miliard korun až vstoupíme do eurozóny.

Co tomu předcházelo? Dlouhé měsíce vyhrožování Schwarzenberga, které započalo koncem roku 2011 a vyvrcholilo v lednu 2012 neprvní i neposlední vládní krizí. Schwarzenberg tehdy ultimativně vyzval vládu, aby se vyslovila pro budoucí odstranění fiskální svrchovanost státu. Dalším jeho vyhrožování o odchodu z vlády proběhlo v březnu 2012. “To, že se Česká republika nakonec skutečně nepřipojila ke smlouvě o fiskální unii, považuje za zásadní a rozhodl se odejít. Je to pro něj nepřekonatelná překážka, považuje za nemožné, aby dál seděl v této vládě, která podle jeho názoru přivádí Českou republiku na okraj Evropské unie” – kolikrát to už bylo Karle, kdy jsi chtěl odejít?

Tím opět ukázal svoji zaprodanou tvář, že mu nejde vůbec, ani v nejmenším, o dobro Českého národa o dobro České Republiky. Schwarzenberg překročil únosnou mez jednání představitele státu a měl by se z toho zodpovídat. On si snad myslí, že našim národním zájmem je de facto přijít o svou suverenitu a svobodnou státní existenci. Tady vidíme, kam se za aktivní pomoci Schwarzenberga dostaneme, do dalšího područí EU resp. údajně více osvícenému a silnějšímu vedení Německa.

Kdo dal mandát panu knížeti, rozhodovat o tom co Česku zbývá či nezbývá? Kdo dal toto právo představitelům současné vlády? V předvolebních provoláních a stranických programech, podle kterých byly tyto strany voleny, nebyla o této problematice ani zmínka. Jediným subjektem, který je v demokratické společnosti povolán rozhodovat o tak závažných věcech, jsou sami občané. Jediný institut, pomocí kterého tak mohou učinit, je referendum. Jenže Schwarzenberg řekl, že není velkým příznivcem referenda a nepovažuje ho za vhodné obzvlášť v této otázce. Z vlastní zkušenosti ví, že i profesionální politici pochopili změny až po určité době. Vyžadovat kompetentní rozhodování od občana je pak podle něj poněkud náročné.

Myslíš Karle že to lid český nezvládne?

Raději podělat něco společně (většinově) a opět s to většinově napravit, než se nechat vodit jako loutku a čekat pod stolem EU na zbytky jako poslušný psík.