Ve sdělovacích prostředcích se po léta, před volbami, neustále během voleb a stále i teď po volbách, objevují články a reakce pod nimi, že zkrátka prezident České republiky skoro žádné pravomoci nemá – že je to jen takový lepší reprezentant naší země v zahraničí, udíleč milostí a kladeč věnců.
Je tomu ale skutečně tak? Můžeme opravdu věřit věhlasným presstitutům a mediálním prominentům?
Podíval jsem se blíže na pravomoci prezidenta České republiky a porovnal je s pravomocemi prezidentů našich sousedů – Slovenska, Polska, Německa a Rakouska.
Nejdříve co se píše v ústavě, co nám říká zákon? Nebudu zde vypisovat všechny hlavy, články a paragrafy, vezmu jen to podstatné. V Ústavě ČR ze dne 16. prosince 1992 (+ celkem 8 změn až do roku 2012), která vešla v platnost 1. ledna 1993 je uzákoněno následující:
Čl. 62 – Bez kontrasignace, tj. sám podepisuje a sám se odpovídá
Prezident republiky
a) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi,
b) svolává zasedání Poslanecké sněmovny,
c) rozpouští Poslaneckou sněmovnu,
d) pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády,
e) jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy,
f) jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu,
g) odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem a zahlazuje odsouzení,
h) má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního,
i) podepisuje zákony,
j) jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu,
k) jmenuje členy Bankovní rady České národní banky.
Čl. 63 – S kontrasignací, tj. vyžaduje se spolupodpis a odpovídá vláda
(1) Prezident republiky dále
a) zastupuje stát navenek,
b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy,
c) je vrchním velitelem ozbrojených sil,
d) přijímá vedoucí zastupitelských misí,
e) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí,
f) vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu,
g) jmenuje a povyšuje generály,
h) propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán,
i) jmenuje soudce,
j) nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo,
k) má právo udělovat amnestii.
(2) Prezidentovi republiky přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v ústavním zákoně uvedeny, stanoví-li tak zákon.
(3) Rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavců 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.
(4) Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda.
Čl. 64
(1) Prezident republiky má právo účastnit se schůzí obou komor Parlamentu, jejich výborů a komisí. Udělí se mu slovo, kdykoliv o to požádá.
(2) Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti.
Kromě výše uvedeného a přímo zakotveného v Ústavě ČR, má český prezident, dle jednotlivých zákonů, další neméně důležité pravomoci.
Pravomocí prezidenta republiky je jmenovat rektory a profesory vysokých škol. Kromě pravomocí prezidenta republiky vyhlásit volby do Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky, jakož i pravomoc svolat zasedání Poslanecké sněmovny a Senátu a rozpustit Poslaneckou sněmovnu vyplývající z Ústavy České republiky, má i pravomoci v případě voleb do zastupitelstev obcí a krajů.
K jeho dalším pravomocím, kdy může prezident jmenovat nejvyšší státní úředníky, patří např. i jmenování předsedy Českého statistického úřadu, jmenování předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, jmenování a rezignaci členů Komise pro cenné papíry, jmenování a odvolávání předsedy a inspektorů Úřadu pro ochranu osobních údajů, popř. na základě návrhu Akademického sněmu Akademie věd ČR může jmenovat předsedu Akademie věd ČR a další podléhající zákonům.
Více včetně popisu jednotlivých zákonu zde.
A jak jsou na tom pravomoci prezidenta ve srovnání s pravomocemi prezidentů ze sousedních států?
Nejdříve se podívám na pravomoci, v porovnání s jinými prezidenty, co náš prezident nemůže. Jednou z pravomocí co nemůže, je vyhlásit válku. To ze sousedních zemí může pouze prezident slovenský a polský (ten jen za určitých okolností). Pro zajímavost, předchozí ústava z roku 1968 a vlastně všechny její předchozí verze (1960, 1948, 1920), včetně první ústavy z roku 1918, tuto pravomoc prezidentovi přiznávala. Stejně tak tomu bylo i u předsedání zasedání vlády.
Dále český prezident nemůže udělovat státní občanství nebo iniciovat zákon. To naopak ze sousedních zemí může pouze prezident v Polsku.
A co naopak prezident ČR může a prezidenti sousedních zemí nemohou? Které to pravomoci, tak zanedbatelné a zcela nedůležité jsou – jak se o nich, většina sdělovacích prostředků v ČR, stále takto vyjadřuje?
Na Slovensku prezident nemá právo nebo nemůže: být přítomen na zasedání vlády, jmenovat prezidenta NKÚ, jmenovat členy národní banky, vyhlašovat volby do parlamentu.
V Polsku prezident nemá právo nebo nemůže: být přítomen na zasedání vlády, pověřovat ministry řízením jednotlivých ministerstev, být přítomen zasedání parlamentu, svolávat parlament k zasedání (pouze ustanovující schůzi), vyhlašovat volby do parlamentu, jmenovat vysokoškolské rektory a profesory.
V Německu prezident nemá právo nebo nemůže: mít vrchní velení ozbrojených sil, právo veta, přítomen na zasedání vlády, svolávat parlament k zasedání, jmenovat vysokoškolské rektory a profesory, propůjčovat – udělovat vyznamenání, jmenovat prezidenta NKÚ, jmenovat členy národní banky, vyhlašovat volby do parlamentu.
V Rakousku prezident nemá právo nebo nemůže: mít vrchní velení ozbrojených sil, právo veta, přítomen na zasedání vlády, být trestně stíhaný, jmenovat ústavní soudce, svolávat parlament k zasedání, přítomen na zasedání parlamentu, pověřovat ministry řízením jednotlivých ministerstev, jmenovat vysokoškolské rektory a profesory, jmenovat prezidenta NKÚ, jmenovat členy národní banky, vyhlašovat volby do parlamentu, jmenovat a odvolat vládu, podepisovat zákony.
Jak je vidět ze základního porovnání pravomocí prezidentů sousedních zemí, pravomoci Českého prezidenta jsou nejsilnější. Naopak nejméně pravomocí má prezident Rakouský.
S tolika podstatnými pravomocemi přímo i nepřímo ovlivňujícími vládu, parlament, zákony, soudy, národní banku, zásadní vysoké úřednické posty a dalšími, podobně jako mají ostatní prezidenti v Evropě, je prezident ČR, v rámci vnitropolitického, národního i mezinárodního hlediska, velmi silným hráčem. Nikoliv zanedbatelným kladečem věnců a turistou první extra třídy, jak se nám sdělovací prostředky snaží neustále namlouvat.
