Tak jsem Karle brouzdal internetem a nevím co dříve o tobě napsat. Jsi úplná pokladnice. Co všechno jsi na sebe, ve své pýše panského naparování, napráskal, to se jen tak nevidí.

“Už od 18. století jsme budovali různá sociální zařízení pro lidi, kteří na našich pozemcích pracovali. A nikdy jsme je nerozdělovali podle toho, k jaké národnosti nebo náboženství se hlásí, všichni měli stejná práva, stejné výhody… Vždycky jsme se také starali o archivy. Schwarzenbergové jsou prostě střízliví správci.” Karel Schwarzenberg

Karle, tím sociálním zařízením jsi měl na mysli třeba i ten koncentrák pro cikány, který nechal vybudovat tvůj otec v Letech u Písku?

V klubu U cikána zahrál Schwarzenbergovi k svátku David Koller – iDnes – Autor: Michal Klíma, MAFRA

Podle dochovaných dokumentů byli vězni z koncentračního tábora u obce Lety u Písku za války využíváni k pracím na panství šlechtického rodu Schwarzenbergů. Nedaleko této jihočeské obce vznikl v roce 1942 na popud protektorátní vlády sběrný tábor pro Romy. Už o dva roky dříve byl ovšem ve stejném místě zřízen kárný pracovní tábor, určený rovněž pro “cikánské rodiny a potulné osoby práce se štítící”.

/PRAHA, TŘEBOŇ, LETY/ “Oficiálně byl v Letech u Písku kárný tábor a vznikl na základě nařízení československé vlády ještě před obsazením naší republiky Němci,” uvedl deníku Super zdroj, který si přál zůstat v anonymitě. Pozdější “koncentrák” pro Romy vznikl podle něj na pozemcích, které sousedily či částečně zasahovaly do schwarzenberského panství. To bylo tehdy (v roce 1939) velmi zničené. Podle dokumentů ze Státního oblastního archivu v Třeboni zasáhla totiž v té době republiku silná bouře, která zničila především lesy. A právě jejich likvidace mohla být, podle zjištění deníku Super, prvním podnětem k výstavbě pozdějšího sběrného tábora pro Romy.

Prasata se na místě koncentráku chovají i s přispěním Evropské unie.

K odklízení polomů potřeboval otec Karla Schwarzenberga, Karel VI. ze Schwarzenberga, co nejvýhodnější pracovní sílu. “Lidé byli do tábora najímáni na odklízení polomů,” potvrdil deníku Super nejmenovaný historik, podle něhož vládní výnos z 2. března 1939, kdy kabinet předsedy vlády Rudolfa Berana schválil zřízení kárných pracovních táborů, mohl být Schwarzenberkům jen ku prospěchu. “Do tábora přicházeli zejména cikáni či potulní lidé, které bylo nutné dle vládního výnosu převychovat. Nebylo tudíž potřeba jim ani platit,” vysvětlil historik a dodal: “Pro Schwarzenberga byli tito lidé levnou a výhodnou pracovní sílou. V souvislosti se vznikem tábora se proto hovoří, že se Karel VI. Schwarzenberg o jeho vznik přímo zasadil.”

Kníže Karel VII. Schwarzenberg, syn Karla VI. a někdejší kancléř prezidenta republiky, však tuto skutečnost odmítá: “Schwarzenberský majetek orlické větve byl v období existence sběrného cikánského tábora pod nucenou správou, kterou na něj uvalil místoprotektor Rainhard Heydrich. S táborem nemá náš rod tudíž nic společného.” Karel VI. Schwarzenberg byl s rodinou vykázán do Čimelic a na Orlík vůbec nesměl. Nic společného prý nemá věhlasný šlechtický rod podle bývalého kancléře ani s tábory založenými před koncentrákem pro Romy. “Tábor byl vybudován na obecních pozemcích, které sousedí se schwarzenberskými,” brání se kníže.

5O pojízdných dřevěných baráčků pro 150 – 200 osob. Po zřízení tzv. cikánského tábora byly kapacity čtyřikrát překročeny

Dochované dokumenty však hovoří jinak než kníže. “Lokalita nedaleko jihočeské obce Lety byla vybrána proto, že se zde už v tu dobu nacházel dělnický ubytovací tábor sestávající se z padesáti stavebních buněk… Dělníci pracovali mimo jiné na odklízení polomů,” stojí například v jednom z nich. V dalším, vyňatém z jihočeského sborníku historického, pak historie “koncentráku” pro Romy pokračuje. “Kárný pracovní tábor byl postaven z padesáti baráčků… Podle směrnic pro hospodářskou službu v táborech mělo se mimo jiné používati vězňů při zpracování polomů v okolních lesích.” Kdo dal tedy vzniknout původnímu pracovnímu táboru, když Schwarzenberkové, kteří kolem měli své panství, spojitost s výstavbou “koncentráku” odmítají? Podle dochovaných dokumentů byli dělníci-vězni z tábora využíváni mimo jiné i na odklízení polomů v lesích, které patřily šlechtickému rodu. Schwarzenberkové by se tak po nově odhalených skutečnostech z historie mohli dostat do potíží kvůli majetku, který jim byl vrácen v restituci. Podle Benešových dekretů by totiž neměl být vrácen majetek lidem, kteří spolupracovali s nacisty.

Archiv článku, dnes již neexistujícího deníku Super

V roce 2003 vyšel Tereze Spencerové článek v Mladém světě “Případ nepovšimnuté knihy“. Spencerová kromě trablů s pracovní silou knížecí rodiny rozebírá podobné problémy i v podnicích rodiny Havlových.

“Potíže s pracovní silou v té době nepostihly jen knížete Schwarzenberka, nýbrž i podniky rodiny Havlových. Sám Miloš Havel, jehož bratranec byl údajně jedním z dozorců v letském táboře, kde patřil k nejbrutálnějším, udal gestapu šest svých židovských podílníků na Barrandově, za což ho říšský protektor Reinhardt Heydrich odměnil tím, že mu připsal jejich podíly. Heydrich měl ostatně rodinu Havlových v oblibě; chodíval na šampaňské do Lucerny, odkud do Let putovalo několik číšníků – stačilo, když z nepozornosti vylili skleničku. V Lucerně se ostatně Heydrich nechal vyfotografovat s malým Václavem Havlem, naším budoucím prezidentem. V den jeho narozenin si ho v paláci Lucerna pěkně posadil na koleno a při pohledu do objektivu se zeširoka usmál…” více na blogu Rosse Hedvicka.

Na toto téma, pracovní a posléze sběrný tábor v Letech, totiž napsal knížku Bouře Američan Paul Polansky a už v roce 1999 ji vydalo nakladatelství G+G Fedora Gála, aniž by to vyvolalo diskusi.

“Přestože většina zde vylíčených incidentů a událostí se stala, všechny postavy jsou smyšlené.” Z předmluvy knížky Bouře, kterou přeložila Vladmíra Žáková.

“Paul Polansky, ve spolupráci s Lubošem Zubákem a Markusem Pape, našel a vyslechl svědectví několika desítek Romů přeživších genocidu na českém území, a mnohdy také českýma rukama. S buldočí umanutostí vyhledával a nacházel informátory a dokumenty. Narazil přitom na informace a indicie o české vině za válečný úděl Romů a židů.” komentuje Fedor Gál na jeho blogu.

Návrhy na umístění osob v táboře přicházely od obecních úřadů.

Knížka Bouře vyšla dokonce po druhé, v roce 2008. Pravá jména byla uvedena v doslovu knihy. Tehdy o tom referoval pouze Prague Post a Blesk.

“Jestliže to, co Polansky říká, je pravda, (Schwarzenberg) bude muset s něčím přijít a usmířit se se svojí minulostí.” Místopředseda Senátu Petr Pithart k opětovnému vydání Bouře pro týdeník The Prague Post.

A opět ticho po pěšině. Všechno ututláno, schováno a zamaskováno. Karle, stydíš se nebo je to jen drobný kostliveček, kterých máš ve skříní plnou půdu i sklep (nejspíše v Lobkovickém paláci, když ho tak “nutně” chceš prodat i když není tvůj :)) a ještě na tebe něco zajímavého vyhrabu?

p.s. díky moc za to, jak jste se postarali o ty archívy. Á propós, co Havlovi, byli také tak pořádní jako Schwarzenbergovi?

Ukázka z knihy Bouře:

Celá kniha ke stažení zde