První sloka písně Kde domov můj je česká státní hymna. Užívá se od rozpadu Československa na konci roku 1992, již v roce 1990 však byla oficiálně prohlášena i za hymnu České republiky uvnitř federace. Před rozdělením tvořila zároveň první část československé hymny, následována první slokou nynější hymny slovenské (Nad Tatrou sa blýská).
V letech 1918 až 1938 existovala i oficiální verze hymny v němčině a maďarštině. Stejně tak od 1. ledna 1993 existuje také slovenská verze, kterou schválila i Matice Slovenská.
Česká státní hymna Kde domov můj patří podle zákona 3/1993 Sb. mezi státní symboly České republiky a ty lze podle § 1 zákona 352/2001 Sb. užívat jen vhodným a důstojným způsobem. Státní hymnu lze podle § 12 zákona 352/2001 Sb. hrát i zpívat při státních svátcích a při jiných příležitostech, je-li to obvyklé.
Nám Čechům bylo a je neustále vysvětlováno, jak se máme cítit. Byl nám vysvětlován i původ či význam naší státní hymny, která pochází z písně Kde domov můj, která se zpívá v divadelní hře Josefa Kajetána Tyla Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka. Tam ji zpívá slepý žebrající houslista Mareš. A tak jako žebráci bez domova se máme cítit i my a zpívat píseň Kde domov můj.
Pokud následující děj divadelní hry Fidlovačka někomu něco připomíná, je to jen čistá náhoda.
Obchodnice s máslem Mastílková se stará o neteř Lidušku, kterou miluje mlynářský chasník Jeník. Ten je synem obuvníka Kroutila, souseda paní Mastílkové. Lásce mladých lidí není nakloněn ani jeden z opatrovníků. Obuvník je vlastenec, zatímco Mastílková se pohybuje mezi Němci.
U Mastílkové se sejde „vznešená“ společnost a té je Liduška představena jako nevěsta malého koktavého barona Dudka, který téměř neumí česky. Když je zábava v nejlepším, přijde Jeník a požádá o Liduščinu ruku. Je odmítnut a odchází.
Žid Šiveles se syny vymáhá od Dudka dluh. Naštěstí jde kolem kuchařka paní Mastílkové a Dudek od ní vyláká peníze a náramek, které židovi odevzdá. Schází se více lidí a Jeníkovi se podaří promluvit s Liduškou. Dohazovač Kozelka se dozví o Dudkově lásce ke kuchařce, což popudí jejího nápadníka Ondřeje.
Kuchařka má schůzku s baronem, ale místo něho najde Ondřeje a omylem ho políbí. Když ho pozná, uteče. Přichází opilý dráb a chce se s Ondřejem líbat, ale naštěstí právě v tu chvíli přichází Mastílková se dvěma sluhy a Kozelkou. Ondřej jí vše řekne a Mastílková se rozhodne, že Lidušce najde jiného ženicha.
Slaví se Fidlovačka na Nuselské louce. Kroutil přichází s Jeníkem a Kozelkou a slepý houslista Mareš zpívá Kde domov můj? Přijde i Mastílková s Liduškou. Kuchařka zahlédne barona a táhne ho pryč, Ondřej ale způsobí poplach a Dudek je zatčen. Poté se Ondřej s kuchařkou usmíří. V zahradním hostinci čeká dohazovač Kroutil. Všichni se u něj sejdou a domluví se svatba.
Šťastně dopadne i Ondřej, který všem s jásotem oznámí, že si do tří týdnů bude brát kuchařku. Hra končí pobídkou, aby se Češi hodně ženili, měli hodně dětí a vychovali z nich hodné a upřímné Čechy.
Tak trochu hodně se mezi námi Čechy zapomnělo na druhou sloku písně:
Kde domov můj,
kde domov můj?
V kraji znáš-li Bohu milém,
duše útlé v těle čilém,
mysl jasnou, vznik a zdar,
a tu sílu vzdoru zmar?
To je Čechů slavné plémě,
mezi Čechy domov můj,
mezi Čechy domov můj!
Po letech hledání domova, kdy jsme přihlíželi tomu, jak většina českých pokladů mizela v rukách cizinců a my jsme tak o část domova skutečně přišli, bychom mohli měli začít žít druhou sloku a naplňovat její poselství.
Neměli bysme naopak tak slepě věřit cizincům, naivně a draze “stmelovat” EU, ale více se zaměřit na naši českou vlast. A třeba i některé ty Dudky zabásnout.